Od tohoto alba se, upřímně řečeno, asi moc nečekalo. O Sheryl Crow se v posledních letech psalo především v souvislosti s hodně bulvarizovaným románkem s cyklistou Lancem Armstrongem (a následným rozchodem) a pak s rakovinou prsu. A aby těch zásadních událostí nebylo na tak krátkou dobu málo, stačila Sheryl ještě adoptovat syna. Všechna tato témata se odrážejí na zpěvaččině šestém studiovém albu, které lze bez přehánění označit za nečekaně skvělý návrat.

Je to odlehčená, svěží a pestrá deska, což je jistě způsobeno i obnoveným partnerstvím s producentem Billem Bottrellem, který jí vydatně pomáhal s albem Tuesday Night Music Club. Jejich chemie evidentně funguje i po patnácti letech, zpěvačka dlouho nezněla takhle uvolněně, samozřejmě a jistě.

Vedle osobních písní, které vyplňují druhou polovinu desky, je tu hodně politiky (například duet s arabským zpěvákem Ahmedem Al Hirmim Peace Be Upon Us), což vzhledem ke zpěvaččině veřejnému vystupování ani nepřekvapí.

Z hudebního hlediska se nicméně pořád něco děje, mění se tempo, aranžmá, žánrové zabarvení. Pořád je to Sheryl Crow, ale ani na minutu nepřestane bavit, oslovovat či dojímat.

Zdroj: www.i-legalne.cz